Lidé se často ptají, zda by se po konfliktu měli omluvit. Omluvy
mohou sloužit jako forma kontroly druhého člověka, ale používat omluvu k manipulaci
není správné ani pro vás, ani pro toho druhého. Upřímná omluva však hraje
důležitou roli v harmonických mezilidských vztazích.
Kdy je omluva manipulativní?
- Když se omlouváte proto, že se snažíte uchlácholit druhou osobu. Snažíte se ovládat nebo potlačovat pocity jiné
osoby, spíše než skutečně vyjadřovat lítost za to, že jste jí ublížili. - Když druhá osoba požaduje vaši omluvu, a vy se
omluvíte jen proto, aby byl klid. Vzdáváte to a dovolujete si být ovládáni jen
proto, že nechcete způsobit scénu. - Když se omluvíte za něco, co opakovaně děláte, a
nemíníte s tím přestat – jako je nechávat nádobí ve dřezu, řídit pod
vlivem alkoholu, chodit domů pozdě bez zavolání nebo se chovat naštvaně a
svalovat na druhého vinu. Omluvy nic neznamenají, pokud opravdu neplánujete
změnu svého chování. - Když je omluva způsob, jak se zbavit
odpovědnosti za své činy. Někdy lidé používají omluvu jako formu „smytí
viny“. Říkají si, že tím, že už se přeci omluvili, je všechno
v pořádku.
Jeden dobrý způsob, jak zjistit, zda vaše omluva je míněna
upřímně je, že věnujete pozornost tomu, jak se poté cítíte. Protože
manipulativní omluvy jsou neautentické, vyvolají ve vás špatný pocit, zatímco upřímná
omluva za nesprávné chování vám přinese příjemný pocit. Být si vědom svých
emocí během řešení konfliktu může být klíčem k pochopení toho, zda vaše „omluva“
skutečně znamená to, co říkáte.
Často se také omlouváme ze strachu, ne z pocitu
provinění
Uznávaná autorka publikací o mezilidských vztazích Margaret
Paul, Ph.D. říká: Kdysi jsem se ze strachu stále omlouvala a doufala jsem, že
kdybych byla dost kajícná, můj manžel, rodiče, děti a přátelé by mi
„odpustili“ cokoli, čemu věřili, že jsem jim způsobila. Byla jsem
ochotna přijmout vinu, i když jsem netušila, co jsem udělala, že byli tak
naštvaní.
Trvalo mi roky, než jsem pochopila, že jsem byla hluboce naprogramovaná,
abych věřila, že když mě někdo obviňuje ze svých pocitů, pak jsem musela udělat
něco špatného a mám se omluvit. Postupem času jsem ale pochopila, že nejsem
zodpovědná za naštvané pocity jiné osoby, pokud jsem jim úmyslně neublížila, a
to nemám v povaze. Začala jsem si uvědomovat, že jsou lidé často sami na
vině a pak za to obviňují ostatní a promítají do nich své vlastní selhání.
Dnes mohu vyjádřit smutek, že se cítí zraněni, a nabídnout
jim pomoc při zkoumání jejich pocitů, ale už se neomlouvám, když vím, že jsem
jim ničím neublížila. Říkám si však pro sebe krátkou havajskou šamanskou mantru
Ho’oponopono:
„Omlouvám se. Prosím, odpusť mi. Děkuji ti. Miluji tě.“
Říkám ji proto, že věřím, že na určité úrovni jsme všichni jedním
bytím a že moje chování podvědomě ovlivňuje ostatní. Tato technika mi dává
dobrý pocit. Člověk požádá vyšší
sílu, aby problém napravila uvnitř něj samotného. Pomocí těchto čtyři vět,
které vyjadřují pokání, odpuštění, vděčnost a lásku dokážeme proměnit negativní energii
v pozitivní a dodat životu radost a naplnění.
Kdy se musíme omluvit
Čas omluvit se je, když opravdu litujeme svého chování a
nechceme ho opakovat. Upřímnou omluvou vyjádříme lásku ke druhé osobě a také k
sobě. Ve skutečnosti je omluva vlastně více v náš prospěch, protože je dobrá
pro naši duši. Jsme tady na planetě, abychom rozvíjeli naši schopnost milovat,
a protože opravdová omluva je láskyplná, přinese našemu nitru pokojný pocit.
Upřímná omluva je potravou duše.
I když nechceme úmyslně ublížit ostatním, jsme jen lidé, což
znamená, že někdy nechtěně řekneme nebo uděláme něco, co je zraňující, nešetrné,
znevažující nebo obviňující. Když je tomu tak, je na místě lítost a upřímná
omluva. Jsem ráda, když mi daný člověk sdělí, čím bylo mé chování nesprávné,
protože poslední věc, kterou chci, je být bezcitná a působit druhým trápení.
Zkoumám své vlastní chování, abych zjistila, co je jeho příčinou. Nechci se
tímto způsobem chovat znovu a z této zkušenosti se poučím.
Přidej první komentář