V předchozím článku jsme nakousli téma vysokých škol, ani zdaleka jsme jej však nevyčerpali. Proto přicházíme s další částí této rychloprůpravy, ve které se s vámi podělíme o další řadu zajímavých informací. Věřte, že se vám budou v budoucnu jistě hodit.
1) Spolupráce v davu lidí
Ze střední školy jste nejspíš zvyklí na uzavřenou skupiny cca. dvaceti lidí, kteří se navzájem znají, kamarádí a podporují. Z tohoto důvodu je také přechod na vysokou školu pro mnoho lidí tak šokující. Náhle se totiž setkávají s tím, že v jedné učebně sedí klidně i sto lidí, kteří se navzájem znají jen od vidění. Nezoufejte však! I zde si můžete najít přátele – dokonce by se dalo říci, že máte mnohem větší možnost výběru.
Záhy se navíc naučíte v takovém prostoru orientovat, učiva je totiž někdy tak moc, že vám nezbude nic jiného, než s ostatními kolegy (jak se říká spolužákům na vysoké škole) spolupracovat. Jeden druhému můžete výrazně usnadnit život. Knihu, která má pět set stran, si např. rozdělíte po kapitolách. Každý přečte jednu a vypracuje z ní poznámky. Snadné, že? A když zjistíte, že se někdo pouze veze? Tak už ho prostě příště do vaší studijní skupiny nepozvete!
2) Netušené možnosti
Zatímco střední škola vám nabízela jen nárazové exkurze a školní výlety, vysoká škola má řadu různých programů, v rámci kterých můžete zdarma získat nové znalosti, pracovní zkušenosti, nebo přátele. Zkuste se o nich hned v počátcích studia informovat, abyste je posléze mohli plně využít! Zdaleka nejznámější, a také nejčastěji využívaný, je program nazvaný podle nizozemského humanisty Erasma Rotterdamského. Tisíce studentů každoročně vyjíždí na Erasmus, aby se v cizích zemích seznámili s odlišnou kulturou a jazykem. Výměny zajišťují univerzity, které také platí náklady. Nemusíte tak mít strach z toho, že si takovou zkušenost nemůžete dovolit!
3) Složitý systém předmětů a kreditů
Nevýhodou je naopak nutnost zorientovat se v systému vysokých škol. Většina univerzit umožňuje studentům, aby si rozvrh vytvořili sami. Všichni ale musí absolvovat povinné předměty, které tvoří základní kostru oboru. Dále je zde možnost povinně volitelných předmětů – to bývá příklad bloku cizích jazyků, v rámci kterého je nutné splnit během studia alespoň čtyři předměty. V nabídce jich bývá víc, většinou se přitom jedná o stejné přednášky a cvičení, jen zaměřená na jiný cizí jazyk. Volitelné předměty pak doplňují, případně rozšiřují již získané informace. Zapisovat si je vůbec nemusíte.
Každý předmět má určité kreditové ohodnocení, které většinou odpovídá jeho složitosti. Všichni studenti musí během doby svého studia nasbírat určitý počet kreditů. Splnění povinných a povinně volitelných předmětů k tomu navíc většinou nestačí, často je proto nutné zapsat si ještě několik volitelných předmětů.
4) Učení napříč prostorem a časem
Mnoho studentů má problém najít vhodné místo, na kterém by se mohli efektivně učit. Na kolejích je často hluk, stejně tak i v kavárnách, které navíc poskytují řadu rozptýlení. Pokud se bude tento problém týkat i vás, poohlédněte se po univerzitní, nebo studijní knihovně. Ty totiž poskytují studijní místnosti, ve kterých je vše potřebné – tedy ticho, teplo a stůl s židlí! Některé knihovny mají navíc k dispozi i soukromé kóje, které si můžete pronajmout, ukládat si v nich knihy a různé podklady.
Než začnete studovat, užijte si ještě trochu. Přečtěte si třeba 6 tipů, co dělat po maturitě.
Přidej první komentář