Empatie je schopnost vcítit se do pocitů a prožívání druhé
osoby. Její nízká úroveň přináší do života problémy se vztahy v osobní
i pracovní rovině.
Schopnost projevovat empatii – tedy cítit a sdílet emoce ostatních
lidí – je velmi ušlechtilý rys osobnosti. Upřímně řečeno, je to rys, který
tento svět zoufale potřebuje. Jediným způsobem, jak můžeme účinně podporovat
schopnost empatie u budoucí generace, je probouzet ji v dětech už odmalička.
Musíme být jako dospělí ochotni převzít
odpovědnost. Velká část této odpovědnosti samozřejmě spočívá na bedrech nejdůležitějších
lidí v životě dítěte – rodičů.
Ale děti jsou nezralé. Vštěpovat jim správné hodnoty,
vlastnosti, charakter atd., může být obtížný úkol. Probouzení empatie se v
tomto ohledu nijak neliší. Pro rodiče je důležité si uvědomit, že empatie je jednou
ze základních sociálních dovedností. Dovednost, která buduje vztahy, posiluje
komunity a dělá lidi laskavější.
Existuje mnoho způsobů, jak můžeme naše děti naučit této
cenné sociální dovednosti:
1) Nepotlačujte u dětí projevy emocí
Rodiče se často pokoušejí potlačit emoce dětí a říkají něco
jako „přestaň křičet“, „neplač“, „jsi přeci už velký kluk / velká holka“.
Je to vlastně přirozená tendence, protože rodiče neradi vidí, když jejich dětí něco trápí. Někteří rodiče také nemají dost trpělivosti nebo si nevědí rady. To
však může omezit emoční vývoj dítěte. Dítě může být po takovém napomínání méně
ochotné sdílet emoce. Místo toho uznejte pocity dítěte a nechte jim průchod.
2) Dávejte najevo vděčnost
Schopnost vyjádřit vděčnost je běžným rysem šťastných lidí. Podle
studie, provedené Dr. Robertem Emmonsem, výzkumným pracovníkem na Kalifornské
univerzitě v Davisu, projev vděčnosti zvyšuje úroveň štěstí asi o 25 procent.
Rodiče mohou vděčnost u svých dětí povzbuzovat tím, že ji
sami projevují, nebo požádat dítě, aby přemýšlelo o dobrých věcech ve svém
životě. Jednoduše se zeptejte dítěte, co se mu ten den nejvíc líbilo. To může
vytvářet základ pro život ve vděčnosti.
3) Poskytujte příležitosti chovat se empaticky
Jedna skvělá věc na dětech je, že rády pomáhají druhým. Cítí
se dobře. Proto je v této fázi života velmi důležité poskytnout jim příležitost,
aby to mohly dělat. Zapřemýšlejte: darujte něco (např. drobné, jídlo, svůj čas)
lidem v nouzi. Děti se na tom mohou podílet.
Odborníci na dětské chování a vývoj prohlašují, že touha
dítěte pomáhat druhým je vrozená a točí se kolem tří hlavních bodů. Zaprvé, ze
začátku pomoc druhým napomáhá dítěti dostat to, co chce. Zadruhé, pomoc druhým
jim přináší pochvalu. Nakonec se rozvine schopnost předvídat potřeby ostatníchgo
pomoc druhým se stává pro dítě jeho vlastní odměnou.
4) Nebojte se dát najevo nedokonalost
Sdílení zkušeností mezi lidmi je důležité a děti se v tomto
ohledu nijak neliší. Když jsou svědky ochoty rodičů sdílet jejich vlastní
nedokonalost a zranitelnost, pomáhá to u dítěte rozvíjet pocit stability a normálnosti. Přiznání
nedokonalosti může být tak jednoduché, jako omluvit se dítěti, když uděláte
chybu.
5) Pojmenujte pocity
Rozvoj emoční inteligence je zásadní pro úspěch člověka v
pozdějším životě. Během dětství lze tuto dovednost rozvíjet pojmenováním
pocitů, které dítě má. Například pokud má dítě potíže s domácími úkoly, řeknete
něco jako: „Já vím. Když mi něco nejde, taky jsem otrávený. Potřebuješ s tím
pomoci?“
Všechny pocity – rozpaky, strach, hanba, smutek, radost,
žárlivost atd. – lze pojmenovat stejným způsobem.
6) Neodsuzujte emoce
Jeden prominentní dětský psycholog to vyjádřil takto: „Přijetí
emocí nepřehlíží činy našeho dítětego potvrzuje pocity, které k němu vedly.“
Jinými slovy, i když můžeme chování chápat jako hloupé, dítě jedná pouze podle
svých emocí. Uznání emocí jako takových prohlubuje ve vztahu pocit komunikace,
bezpečí a sounáležitosti.
Pamatujte, že dětství je vývojová fáze. Je naprosto v
pořádku projevovat emoce (např. „Chápu, že jsi rozzlobený / naštvaný,
protože…“), ani my jsme nebyli zamlada o nic lepší.
7) Mluvte o pravděpodobných pocitech
Mnohokrát jsou rodiče svědky vyhrocené sociální situace.
Jsme schopni – alespoň do určité míry – zpracovat to, co se děje, a možná i
důvod, proč se to děje. Děti tuto schopnost nemají. V takové situaci může
být cenné to s dítětem probrat („Jak si myslíš, že se ta paní cítí?“,
„Proč si to myslíš?“). Toto učí děti důležitosti racionálního hodnocení a
interpretace emocí.
8) Rozhovor o pocitech jiných lidí
Nevypadá to jako nic složitého, že? Děti mají často potíže
pochopit důvody, proč se někdo cítí tak, jak se cítí. Je smutné, že existuje
spousta dospělých, kteří mají přesně stejný problém. Proto je důležité vést
s dětmi dialog, proč nastala taková situace, pokud jde o emoce.
9) Dávejte dětem dobrý příklad
Děti se učí podle toho, co vidí a slyší … tak je to
jednoduché. Pokud jsou rodiče starostliví a empatičtí i k lidem, které neznají,
dítě se pravděpodobně naučí dělat totéž. Naopak, pokud jsou rodiče chladní a odmítaví
k lidem, které neznají (možná dokonce i k těm, které znají), dítě se bude bohužel
pravděpodobně chovat právě tak.
10) Dívejte se na svět očima dítěte
Děti při vyjadřování svých emocí musí mít pocit bezpečí, aby
se cítily milovány a vítány. Rodiče pochopitelně chválí pozitivní emoce (např. radost,
smích) a kritizují negativní emoce (např. pláč, křik). To však není vždy
nejlepší způsob, jak reagovat. Musíme přijmout všechny dětské emoce.
Také jsme byli jednou dětmi. Jednali jsme nepochybně
impulzivně a „iracionálně“. Dětství je ale fáze života, na kterou my dospělí
často zapomínáme. Zkuste se na svět dívat očima malého dítěte místo
svých vlastních, i když se to může někdy zdát obtížné.
Někteří lidé mají mimořádné empatické schopnosti. Pokud
byste se soustředili na svůj vlastní emoční růst, může se tento dar stát
vaší největší super schopností. Více se můžete dozvědět v článku 4 super schopnosti
vysoce vnímavých lidí
Přidej první komentář